|
|
|
|
|
Generální sponzor 
25.6.2001 - Odpočinkový den v Payu
Camp u osmi pradlenek
Odpočinkový den není zařazen do harmnogramu ani tak kvůli českým horolezců, ale kvůli nosičům - před vstupem na ledovec si musí napéct čapáti - placky ndo foroty. Na ledu totiž žádný ohýnek rozdělt nelze a toho dříví také meui ledovcovými trhlinami není nejvíc. A tak máme den volna.
Po několika dnech plahočení se je příležitost se umýt. A nejen to. V ledovcové řece pereme nejnutnější.
Došlo k prvnímu zranění. Radek Jaroš si poranil víčko levého oka. POdařilo se mu to dost kuriózním způsobe¨m - kýchnul, pořádně se přitom předklonil a vrazil si do oka větev keře. Zdeněk Hubý mu pinzetou potom tahal třísky z horního víčka a ránu čistil gázou. Není to snad nic vážného.
Druhým zdravotně postiženým je Josef Šimůnek. Během posledního treku mu sjela ponožka a než si toho všiml, odřel si patu na levé noze. Nejprve to vypadao, že nebude moci dva tři dny do bot, potom jsme uvažovali o přelepení paty páskou na koberce a vytvořit malé patové brněníčko a pak Soňa Vomákčková nasadila do léčby olej z čajovníku a podle všeho Josef zítra vyrazí se všemi na ledovec.
Soňa začala zvláštním aparákem měřit, jak u každého probíhá aklimatizace. Camp Payu je ve vášce 3300 metrů a podle hodnot saturace kyslíku krví a tepové frekvence lze dobře na přivykání organismu výšce dobře usuzovat. Zatím jest závěr jediný: všichni jsou v nejlepčí kondici.
Studená voda a dlouhé oko
Koupat se v říčce, která pramení v 600 metrů vzdáleném ledovci, je vysloveně frajeřina. Voda je voda jenom tím, že teče. Teplota je odhaována mezi -1 a 12 stupni. Navíc není nijak dvakrát křišťálová, je v ní sposta šedivho písku. Takže jejiná možnost, jak se bez omrzlin umýt, skýtají louže na březích. Některé jsou dost velké, takže se do nich vejdou dva až tři horolezci. Stojíme po kotníky ve vodě, mydlíme si hlavy a zadky a políváme se z kuchyně vypůhjčenými hrnky. Jsme přitom oblíbenou kratochvílí nosičů. Trochu hůř je
na om Soňa, ta musí hledat louži o hezkých pár set metrů blíž k ledovci. Pákistánské oči (asle i části bulharské erxpedice) byly sakramentsky pichlavé.
Mlha před armádou, mlha za armádou...
Kdo straší turistu před Pákistánem všudypřítomnou armádou a neustálými konbtrolami a permanentním nebezpečím, kecá. Ale možná zase ne moc. Je pravda, že uniformu cestou mezi horami prakticky vidět nelze. Místní obyvatelé jsou přívětiví. Žertovat můžete na jakákoliv témata. Niko nemá problémy například kvůli dalekohledu, satelitnímu telefonu nebo diktafonu. Tohle jsou v tuhých vojenských diktaturách obvykle pronásledované propriety. Tady je to v klidu.
Ae taky je pravda, že celou cestu se můžeme řídit drátem polních telefonů, občas míjíme hromady kanystrů, holioporty, jednou dvakrát za den nám nad hlavou přehučí vertulníky v khaki a při koupání ukazuje Chalid kousek za morénu ledovce a říká, táhle nechoď tam je, tam je, ...Tam prostě nechoď.
Archiv 24.6. 
|
|
 |
|
25.6.2001 - Relaxing day in Payu
The porters need a day off. Before we enter a glacier they have to bake a supply of pancakes called capati. They can not prepare these pancakes on the glacier, for they need fire to do it. So we have a day off. Finally after several days it is time to wash our selves. The water is ice cold. We are also washing our most important pieces of clothing. During afternoon Radek Jaros hurt his left eye-lid. It happened in a peculiar way. He sneezed and bent over. A branch of near by bush got in his eye. Just to remind you, we do not have a doctor here. Zdenek Hruby pulled out splinters from the eye lid using tweezers and cleaned the cut. We hope it is nothing serious.
Josef Simunek also had problems. During the last trek his sock rolled down before he noticed and he scratched his left heel. At first it glance it looked as if he would not be able to wear his shoes for 2 -3 days. We decided to tape over the wound with carpet tape to protect the heel. Finally Sona Vomackova administered oil from a tea tree. So now it looks as if Josef will leave with everyone tomorrow for the glacier. We are paying extreme attention to acclimation. We have a special apparatus for measuring acclimatization for the members. Camp Payu is 3300 m. Looking at saturation of the oxygen in the blood and heart frequency we are able to monitor everyone’s adjustment to the new altitudes. Everyone is in great condition.
To wash yourself in the ice cold stream, coming out from the ground is a 600m deep glacier. This water is water just because it is liquid. Its temperature is between 1-12 degrees C. The water also carries sand and to wash without frozen bits, we must use the puddle on the banks. Some are big enough to accommodate 2-3 climbers. We are standing in the water coming up to our ankles and we soup up our heads and butts. Using cups from the kitchen we are splashing soap a way. This activity seems to be very entertaining for our porters. Poor Sona, she had to find puddle for herself much closer to glazier. The Porters nosey eyes were looking everywhere.
We were told that In Pakistan we will have to deal with the army, frequent controls, and permanent danger on the way to the mountains. The situation here is this: We do not see a uniform on the road between mountains. Locals are affable. We can joke about anything. Nobody has a problem with our binoculars, satellite phone or dictaphone. In army dictatorships such tools are usually carefully watched. They take it easy here. It is also true that the road we are on is lined with army phone wire. Here and there we see empty canisters and helioports. Once or twice a day we see helicopters in khaki color flying over us. If we get a bit off the road, Chalid points behind glazier moren saying: Do not go there, there is, there is,….. Just don’t go there!
Archiv 24.6.
|