| Sleva v Namche Outdoor, Travel & Climbing Center |
Generální sponzor 
1.8.2001 - BC
Rozhodující nápor na Qgir začal
Prudkým zlomem v počasí se na K2 vrátily lezecké podmínky: snížila se vlhkost ve všech hladinách, zmírnil se dosud hodně ostrý vítr a odhalil horu s vyfoukaným sněhem a výhledem až na vrchol. Všichni jakmile dostali předpověď, zasedli k poradě. Počasí slibuje výhled dobré až do 5., skoro 6. srpna, takže je jasno: teď a hned musí začít rozhodující útok na vrchol.
Výsledek rokování v úterý pozdě večer byl následující: Ve středu před čtvrtou ráno vyrazí Zdeněk, Radek, Míra a Miska rovnou do C2 a potom co den to kemp nahoru. Útok tahle kupina plánuje na 4.8. Hned za nimi v závěsu jednoho dne nastupuje Soňa a Šimon, začínají BC-C1 a den nato už C1-C2. Pro ně je termín 5.8. To podle posledních hydro-meteo informací má být dokonce ještě o něco příznivější podmínky na vrcholu než den předem. Nějakých -19stC a vítr 6-9m/sec. Už šestého se ale má začít pomalu vracet oblačnost, vítr a později podle všeho i sníh. Na 8.8. jsme oznámili odchod zpod Qgiru.
Ve stěně jsou všechny tábory postavené a v drtivé většině i vybavené. Jde jen o to vynést svůj materiál pro útok a pár detailů přemístit mezi jednotlivými kempy. Jde většinou ale jen o soupravy na vaření nebo maximálně někde spacák.
Všichni horolezci jsou podle dobrozdání lékaře výpravy MUDr. Lukáše Svobody v pořádku. Všichni mají také ambici na vrchol.
Šimon při mluvení o tom, že v BC je polovina kyslíku než někde kolem Prahy a na vrcholu dokonce jen 30%, vzpomínal na jednu z předchozích expedic, kde si - už výborně klimatizovný - vzal v BC láhev s kyslíkem, nasadil masku a bez jakéhokoliv zadýchní vyběhl svižně nějakých 50 výškových metrů metrů po moréně.
Doktor Lukáš Svoboda: S nedostatkem kyslíku se tělo poměrně obtížně vyrovnává. Já tady v základním táboře mám pulsní oxymetr a měřím saturaci kyslíku každému. To je česky množství kyslíku v krvi. Doma jsou správné zdravé hodnoty 98-99% a tady jsou na tom skvěle ti, kterým naměřím kolem 85%. Kdybych tuhle hodnotu zjistil u pacienta v Praze, okamžitě nasadím kyslík a začnu ho zachraňovat.
Kromě nedostatku kyslíku je velkým rizikem v takhle vysokých horách taky nízký tlak. Ten má za důsledek akutní horskou nemoc (AHN), což vlastně není nic jiného než neschopnost organizmu dostatečně rychlé adaptace na podstatně nižší tlak. Můžou se přidat smrtící komplikace - edém mozku a edém plic. Ale pozor, horská nemoc postihne do určité míry úplně každého lidského jedince.
Když se pipravuje exedice na vyskoký kopec, všichni mluví jenom o AHN. Jenomže při horolezení je těh rizik neskutečně víc!
Například na každé výpravě se objeví těžší průjem a zažívací potíže. To znamená výraznou ztrátu tekutin a minerálů, která i tak je ve výšce obvyklá. Jsou tu i podstatně častější a problematičtější potíže s dýcháním. Mráz vysušuje sliznice. Je třeba se připravit na záněty plic, průdušek. Kvůli zvýšené hustotě krve a vyššímu počtu červených krvinek existuje hrozba trombóz a embolie. Pak jsou tu oči. Riziko sněžné slepoty je bez opatrnosti každého fakt velké.
No a to jsme se ještě nedostali k úrazům. Všechny klouby - hlavně tedy na končetinách - jsou ohroženy. Vůbec je tu ještě jedno velmi specifické riziko: že se dostanu ke zraněnému po dlouhé době od nehody, po transportu do základního tábora. Musím být připraven zvládnout šok zraněného. Takže silná analgetika a infůze proti dehydrataci a jako protišoková prevence. Mám tu i soupravu na intubaci, léčbu proraženého hrudníku, trhání zubů, šití ran...
Ještě jsem řešil trochu etickou tázku: Jít za zraněným někam do výškového kempu na kopec nebo čekat na něj v BC? Tady platí jediné: poskytnout první pomoc a bleskově dopravit zraněného dolů. Stejně i v BC jsem jenom kvůli záchraně života abych udržel pacienta do příletu záchranho vrtulníku. Jenomže mezi námi, nemám moc iluze o pákistánském zdravotnictví, o nemocnicích, takže bych s pacientem asi musel letět a dohlédnout na péči...
Jan Rýdl a Lukáš Svoboda
1.8.2001 - BC
The final summit attack just started.
Once again we have been blessed with good climbing conditions after a sharp change in the weather. The humidity is lower in all elevations, and there is no wind or clouds so we can see the summit of the mountain. After receiving the weather forecast we called a meeting. The weather is going to last until 5th or 6th so the summit attack has to start immediately.
We decided the following: Zdenek, Radek, Mira and Miska will leave on Wednesday before four in the morning. They will go directly to C2 and then they will progress each day to each elevation camp. This group should attack the summit on 4.8. Simon and Sona will leave BC with a one day delay behind the first group. They will go from BC to C1 and the day after continue from C1 to C2. Their turn to attack the summit comes on 5.8. Based on our hydro-meteorological weather forecast, the conditions are supposed to be even a bit better than for the first group.
All elevation camps are built and are mostly completely supplied. Climbers will have to carry only their stuff needed for the summit and perhaps here and there move a sleeping bag or so from one camp to another.
Based on doctor Lukas Svoboda’s report, all climbers are doing well and all have ambitions of reaching the summit.
Simon mentioned that compared to the amount of oxygen in say Prague for example, there is about 50% less oxygen in BC and about 70% less on the summit. He also remembered one of his previous expeditions where he was so well acclimatized that he took a bottle with oxygen in BC, put in on and without any heavy breathing briskly ran up 50 elevation meters on moraine.
Doctor Lukas Sovoboda says: It is difficult for our bodies to deal with an insufficient amount of oxygen. I have with me in BC an oxymeter and I measure everyone’s saturation of the oxygen in the blood. It is Czech saturation. In our country the correct amount is 98-99%. Those whom I measure here at 85% are in great condition. If I would measure 85% oxygen saturation in a patient’s blood in Prague, I would have to immediately give him oxygen and do anything to save him.
Besides the low amount of oxygen, low pressure is also a big risk in high mountains. The result of low pressure can be high mountain illness the so called ( AMI ). This is nothing else but the incapability of the organism to adapt to low pressure conditions. A deadly complication of this might be brain or lung edema. It is important to note that this illness actually attacks to a certain extent every human being.
When an expedition is planned, everyone is talking only about AMI, but there are many other risks during climbing! For example on every expedition people experience diarrhea and digesting problems. That means extra loss of minerals and liquids, which is happening in high elevation naturally anyway. There are often big difficulties with breathing. Freezing temperatures dry out the mucous membrane. This can advance to pneumonia or bronchitis. Due to higher blood density and a higher red cell count there is a danger of different types of thrombosis and embolisms. Than we have to worry about eyes. The danger of snow blindness is very high for everyone who don’t use precautions.
We did not talk about injuries yet. Every limb joint is in danger. And in the end there is very specific risk: If I get to the wounded after a long time after an accident, due to transport to BC, I have to be ready to deal with the patients shock. So I have to give him analgesic and infusion against dehydration and anti-shock prevention. I have with me here also an intubation set, treatment for pneumothorax, teeth pulling and stiching tools...
I was also solving an ethical question: In the case of need, will I go to the wounded to the elevation camps or will I wait for him in BC? One thing applies: give first aid and bring the wounded immediately down to BC. Even in BC I am to keep patient until the life-helicopter arrives. I must say that I don’t have a lot confidence in the Pakistani health service, so I would have to fly with the patient to see if he is well taken care of...
Jan Rydl and Lukas Svoboda