| Sleva v Namche Outdoor, Travel & Climbing Center |
Generální sponzor 
4.8.2001 - C4
Ústup místo útoku.
Byl pátek půlnoc a Zdeněk, Radek, Miska a Míra seděli ve dvou stanech - Alpinus a North Face - čtyřky i s mačkama na nohou připravení na start na vršek. Vylezli ven a stáli v mraku. Orientace nulová, bylo jasné, že musejí čekat. Takže zpátky do stanu, pít čaj, ale nespat a po půlhodinách vždycky vystrčit hlavu ven a konstatovat, že se nic nezměnilo. Předpověď právě na finální dny naprosto selhala, podle všeho sem opět dosáhl okraj monzunu. To se stává dost zřídka, ale vždycky je to špatně.
Při překonávání ledopádu jsme používali nové lano Viper našeho sponzora firmy Lanex. Na fotce je Soňa Vomáčková.
Obrázek z výstupu. Překonávání skalní pasáže v 6.000 metrech.
V osm ráno dospěli v C4 k rozhodnutí: sestoupit a vzdát tím i jakoukoliv šanci - pro tuhle čtveřici - letos na vrchol.
Zdeněk: Sestupovat jsme začali asi v 10hodin za pořádný vichřice. Je jasný, že tenhle sestup bylo to nejnebezpečnější, co nás na kopci potkalo. Čerstvý sníh, mlha, spousta větrem umlácenýho sněhu na kamenech, o kterým jsem nikdy nevěděl, co udělá, až se na něj postavím. Spoustu fixů jsme v mlze nebo v ledu nenašli. Hodně zimy na ruce, protože jsme dost manipulovali s materiálem a to v palčákách nejde. Do trojky 5 a půl hodiny. V C3 čekala Soňa se Šimonem. Po chvíli jsme pokračovali do dvojky, tam zůstali Radek, Miska a Míra a já sešel až do jedničky. V tý seděl Bouda. Bez vysílačky, jenom s představou, co se nad ním asi tak děje. Já rádio sice měl, ale do C1 jsem vpadnul někdy po osmé večer a BC už jsme se nedovolali. Slyšeli jsme se až ráno, volal jsem, když jsme byli u konce fixů nad nástupem. Z BC vyrazil kuchař Fída a Honza, zpod nástupu nám vzali bágly. Něco z materiálu se nám podařilo sbalit, třeba jeden stan a vaření, ale něco tam zůstalo.
Je fakt, že jsme měli jenom jedinej pokus a naprosto fatální chyba v předpovědi počasí nás sundala nakonec definitivně, ale pravdou zůstává, že toho Česena jsme vylezli. Má to ohromnou sportovní hodnotu, bezesporu, i když vrchol je vrchol.
Do nedělního rána si dali Soňa se Simonem čas na ozhodnutí, jestli půjdou nahoru nebo dolů. V sedm se ozvali rádiem: Je to tu zlý, jdeme dolů. Před jedenáctou volal Šimon znova: Je to hodně hustý, někde vůbec nemůžeme najít fixy, hledáme cestu, strhli jsme tři laviny. (To nekecal, akorát když Bouda se Zdeňkem scházeli na nástup, projela jedna kolem nich. Boudu chytla ještě trochu tlakovka a prach, takže si stačil dát jenom ruku před nos a pusu.)
V jednu odpoledne už bylo z BC vidět sestupovat kluky - Radka, Misku a Míru - kteří nocovaliv C2. Žádné spojení s nimi nebylo, ale podle šimonova ohlasu, když sem sestoupili se Soňou z trojky, kluci něco málo nabalili a stan a fix tam zůstal. Šimon se rozhodl vzít dolů fix.
Společné foto. Stojící řada zleva: Soňa Vomáčková, Hussain (pomocník v kuchyni), Petr Mašek (Miska). Prostřední řada zleva: Luděk Ondřej (Bouda), Zdeněk Hrubý (Abdul), Jan Rýdl. Dolní řada zleva: Miroslav Caban, Radek Jaroš. Úplně vlevo: kuchař Phida a jeho pomocník Mahmet. Snímek pořídil Josef Šimůnek.
Zpravodajství posílám v neděli 5.8. v 14.00, kromě Šimona a Soni jsou už všichni v pořáku dole. Počasí v BC se začalo lepšit, ukázao se slunce a před chvílí na chvíli i vrchol Qgiru.
Jan Rýdl
4.8.2001 - C4
Retreat instead of attack.
It was Friday midnight and Zdenek, Radek, Miska a Mira were sitting in two tents ( Alpinus and North Face ) having crampons ready on their boots ready to go to the summit. They went out of the tents and they were standing in clouds with zero orientation. It was evident, they would have to wait. They went back to the tent to drink some more tea, but could not go to sleep. Every half an hour somebody put their head out from the tent to check the conditions. The weather forecast for our final days was completely wrong. Judging on the weather we experienced, the monsoon edge must have reached over here too. It doesn’t happen too often, but if it does it is not good.
Zdenek said: We started our descent around 10 am during an enormous storm. It become obvious that this descent is the most dangerous thing we did on this mountain. There was fresh snow, fog and thumped snow by the wind on the rocks. We had no idea what this snow will do after you step on it. We could not find a lot of fixes in the snow and ice. Our hands were cold, because we manipulated our gear a lot you can’t do it in mittens. It took us 5 ? hours to get from C4 to C3. There was Simon and Sona waiting in C3. We stayed for a while and continued to C2, where Radek, Miska, and Mira stopped. I went to C1, where Bouda was waiting uninformed and without a hand-set, just imagining what is going on. I had a radio hand-set, but I arrived to C1 around 8 pm and we could not reach BC that night. We connected in the morning when I was in the end of the fixes over the route accession. Chef Fida and Honza came to meet us from BC to carry our bag packs. We managed to carry some gear down ( tent and cooking tools ), but some things were left behind.
It is a fact that we had only one try for the summit and a completely fatal mistake in the weather forecast took us down the mountain. But we still climbed Cesen’s route. Despite the fact that we failed to reach the summit this time, climbing Cesens’s route has a tremendous amount of value.
Sona and Simon waited till Sunday morning to make a final decision whether to go up or down. They called us at 7 am on the radio: It is vicious up here, we are descending. Before 11 am Simon called again: It is really evil up here, somewhere we can not find fixes at all, we are searching for the route and we triggered 3 avalanches. ( He was not BS-ing. Just as Bouda and Zdenek were descending down, one avalanche passed them. Bouda felt a bit of pressure wave and snow dust, so he had just enough time to put his hand in front his nose and mouth ).
We could see from BC Radek, Miska and Mira, who spent the night at C2, descending at 1 pm. We did not have contact with them, but based on Simons report when he and Sona arrived to C2, the boys managed to pack the tent, but left a fix behind. Simon decided to take that fix with him down.
I am sending this message on Sunday 2 pm and besides Simon and Sona, everyone is in BC. The weather has started to change at base camp at this moment. The sun has come out, and I could see the summit of Qgir.
Jan Rydl