Everest 2005
 

actual - aktualni

archiv

sponzors - sponzori

himalaya@himalaya8000.com




Sleva v Namche Outdoor, Travel & Climbing Center

     

8.4.2005 - Tingri

Úterý 5.4.2005
Tak je to konečně tady. Ode dneška od rána nám konečně platí vízum. Takže rychlý budíček, snídaně, sbalit svoje věci, nic nezapomenout na pokoji a už začít dohlížet na rozdělování zavazadel mezi nosiče. V některých vacích jsou totiž sklenice s medem a marmeládou a ty se musí obzvlášť pečlivě hlídat, abychom si ty dobrůtky v base campu opravdu užili.
Průchod z Nepálu do Tibetu, politicky přesně do Číny, je zvláštní atrakce, kterou nikdo z nás nehodlá opakovat každý den.
Už náš hotýlek Lhasa leží za prvním kolem ostnatých drátů, druhou řadu míjíme asi 6 metrů od východu z naší noclehárny. Pak závora se spoustou usměvavých vojáčků (marně si říkáme, co tam asi tak hlídají), pak vysoká bílá brána a průchod kolem nepálské celnice. A už jsme na Mostě přátelství. Symbolický název pro území nikoho. Na čínské straně mostu už nás čekají zelené uniformy a přísné pohledy čínských vojáků. Každý musí vypsat vstupní formulář, nechat si změřit teplotu na čele a vstup do země je volný kdepak, není to tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.
Stejnou proceduru absolvují i naši nosiči. Na most přátelství totiž nesmí žádné auto, co kdyby náhodou. Takže v Kodari věci složíte z náklaďáku, najmete nosiče, ti je přenesou cca 500 metrů (kdo nemá ušmudlanou občanku s otiskem dvou prstů, nemůže zde pracovat) přes most a shodí na zem na protější straně údolí. Přijede další náklaďák, tentokrát s řízením nalevo a může se znovu nakládat. Opět dohlížíme na med a marmeládu, ale taky na to, jestli máme všech 70 kusů zavazadel včetně našich osobních.
Když je vše naloženo, sedáme do jeepu a náklaďáku a nabíráme výšku směrem k Zangmu. Zde nás čeká to pravé čínské. Celnice se skenerem zavazadel, nepřístupní celníci a veškeré nesmyslné procedury. Okamžitý přesun času z nepálského na čínský, najednou není 10: 15 nepálského času, ale 12:30 čínského. Do průstupu hranice tak okamžitě zasahuje polední přestávka celníků, a to celou hodinu a půl. Řeší to svérázně, odebírají nám pasy a posílají nás přes celnici do městečka na oběd. Po jídle a dlouhém čekání se vracíme zpět na celnici, kde zase pro změnu nemohou najít naše pasy ani společné vízum. Po nějaké době napětí se pasy najdou a my se dostáváme konečně přes hranici. Ale není to vše, ještě potřebujeme povolení na cestu, které dostaneme na policejní stanici a ta má polední přestávku až po celnících. Takže opět hodina čekání.
Někteří z nás už jsou hodně netrpěliví, chtěli bychom se ještě přesunout do Nyalamu a už v Zangmu nezůstávat. Čím je víc hodin, tím se snižuje šance, že řidiče přemluvíme k přesunu.

Najednou události nabírají rychlý spád. Dostáváme povolení na cestu, řidič se cestě nebrání a tak můžeme vyrazit. Počítáme, že nám cesta do Nyalamu bude trvat tak tři hodiny, ale řidič jede jak drak, cesta je naštěstí bez problémů a za hodinu a dvacet minut už zastavujeme v Nyalamu před dalším povedeným 'hotýlkem'. Uvozovky jsou na místě, protože jsou tady ubytovny všude stejné, pouze pro silné povahy.
Ukládáme si věci na pokoje, objednáváme večeři na sedmou hodinu. Mezitím posedáváme, vstřebáváme nastoupanou výšku, pijeme hodně čaje, jdeme dokoupit termosky a toaletní papír a taky se trochu projít po té jediné ulici, která je vlastně celý Nyalam. Po večeři, která je docela vydatná se zase vracíme na hotel a pijeme další a další čaje. Jsme už docela vysoko a je potřeba hodně pít. Spát jdeme až o půlnoci, aby taky ne, když v Nepálu je teprve 21:45 a tam jsme byli ještě včera.

Středa 6.4.2005
Ráno snídáme čínské placky (moc nám nejedou, protože do mouky a vody je přidán i ocet).
Nasedáme do našich vozů (jeepu a náklaďáku) a opouštíme vesnici Nyalam.Těsně za vesnicí končí betonová silnice (chlouba komunismu) a začíná prašná kamenitá cesta linoucí se údolím tibetských vesniček až do sedla ve výšce okolo 5000m nad mořem. Řidiči na chvíli zastavují v sedle a po nezbytném vyfotografování uvítací čínské slavobrány jedeme dál.
Přejíždíme himalájský hřeben a sjíždíme dolů na tibetskou náhorní planinu, která je celá položena ve výšce 4000m nad mořem. Planina se táhne, kam jen oko dohlédne. Je to nehostinná oblast plná kamení a člověk marně hledá smysl života místních lidí. Po obědě konečně dojíždíme do vesnice Tingri položené ve výšce 4100 m nad mořem.
Odpoledne se jdeme projít. Aklimatizační procházky jsou potřeba, cílem je jediný blízký kopec v okolí. Na obzoru je vidět cíl naší cesty, severní stěna se nám ukazuje v plné kráse. Zvedá se vítr a na planině se vytváří víry prachu a písku, který nám zalézá do očí i do nosu. Utíkáme zpět do našich ubytoven, čekáme na večeři, je docela dobrá, spousta zeleniny, nějaké maso a spousta chili papriček.
Chceme ještě chvíli posedět a dát si čaj, ale je nás tady víc (asi 4 expedice) než míst v jídelně, takže nás vyhazují pryč a jdeme na čaj jinam. Je to boj o život. Místní didi (neboli nepálsky paní domácí) se tváří jako vrah a kouká na nás, co chceme. Vysvětlit, že chceme čaj, trvalo asi čtvrt hodiny. Nejdřív k didi do kuchyně, pak přes ulici do jiné čajovny, než se posunky dorozumíme, co to vlastně chceme. Nakonec dostáváme termosku teplé vody a plastové kelímky. Po další čtvrthodině se propracováváme k sypanému čaji. Je jasmínový, nejsme z toho vůbec odvázaní. Po další čtvrthodině z didi páčíme další kelímky, v jednom chceme louhovat a z druhého pít, opět je to boj. Ale vítězíme. Máme všechen čaj, co potřebujeme, kelímků dostatek a dokonce i druhou termosku teplé vody. Celá tato legrace nás stojí 20 juanů, což je asi 60 korun, no, pěkný večírek. A pak už jen zasloužený spánek.

Čtvrtek 7.4.2005
Nikam se dnes nepřesouváme a tak čas využíváme k praní ponožek, čtení časopisů, pití čaje a lenošení. Tělo si postupně musí zvykat na výšku a tak není kam chvátat.
Celý den máme zapnutý telefon a čekáme na spojení z televize, ale technici bojují s vlastní technikou, takže spojení se nekoná.
Během dne se vyhýbáme obědu u našich hostitelů, protože to, co vaří, se chvílemi moc jíst nedá. Někdo se postí, někdo zkouší jídlo v sousední restauraci, kterou nám soudruh nenařídil. Ceny jsou nízké, jídlo snesitelné, hlavně ceníme, že nemáme maso nasekané s kostmi, ale maso bez kostí, a to je tady veliký svátek.
Den je dlouhý, naštěstí celé dopoledne vůbec nefouká a my můžeme nabírat energii ze sluníčka. Až ve čtyři hodiny odpoledne se zvedá vítr a venku začíná být nepříjemně. Ještě chvilku si hrajeme na vytrvalce a zůstáváme venku, ale pak utíkáme schovat se dovnitř a čekat na večeři. Ačkoli jsme v sedm hodin večer vzorně posazeni u stolu a čekáme na večeři, v kuchyni je asi do půl osmé mrtvo. Místní zaměstnanci šli někam hrát karty, je to jedna z mála jejich zábav. Takže když se vrátí zpět do práce a dotáhnou večeři do zdárného konce, je devět hodin večer. Navíc ta večeře není moc dobrá (rozvařené neslané nudle, opět maso s kostmi), takže jí půlku vracíme. Petr dneska slaví narozeniny, tak mu všichni připíjíme na zdraví a to je jedna z mála příjemných chvilek dnešního dne.

Archiv   

 

   

2005-04-08 - Tingri

Tuesday 04.05.2005
It is finally here. Our visa is activated today, so we quickly woke up, packed our stuff and supervised distribution of our bags among the porters. Some of the bags hold jars with honey and marmalade and that has to be carefully guarded so we can enjoy these goodies in base camp. Crossing from Nepal to Tibet ( China to be politically correct) is something none of us wants to repeat.
Our „lodging house“ Lhasa is located on the right after the barbed wire, another line of barbed wire is about 6 meters from exit from the lodge house. We pass the gate and smiling soldiers ( we are still wondering what they are guarding). Then we pass the big white gate of Nepalese customs and cross over the „Bridge of Friendship“ symbolic name for territory belonging to nobody. On the other side of the bridge we see Chinese soldiers in the green uniforms and strict looks. Every one of us has to fill an entry form and they measure our temperature on our foreheads and we enter. Well, it is not that easy.
Our porters go through the same thing. No cars are allowed on the bridge, so our bags go off the truck in Kodari and we hire porters to carry our stuff about 500 m over the bridge. Only the owner of dingy card with two finger prints, can work here. On the other side of the bridge arrives another truck ( with the steering wheel on the left) and our bags are loaded back on the truck. We supervise our honey and marmalade jars, but also making sure we have all 70 bags including our own.
After everything is loaded on truck we get into the jeep and depart to Zangm where they have topical Chinese customs with bags scanners and all the other customs nonsense. There is also immediate change of time so instead being 10:15 it is 12:30. During our custom clearance, we are delayed by the customs officers‘ lunch break. They take our passports and send us to the town to get lunch as well. The whole delay is a 1.5 h. After the lunch we return to the customs office, but they cannot find our passports and visa. After some time, we finally crossed the borders. There is one more thing. Official travel permission, which we obtain at the police station. Since the police had a lunch break right after the customs officers, we have to wait another hour to get the documents. Some of us are getting inpatient, since we want to get to the Nyalam today. With the delay the chances of getting driver to drive late are getting smaller.
Finally things are moving fast. We obtain the right documents, driver is OK with departure and we are on the road. We were thinking the trip will take 3 hours, but the driver is driving like nuts and in 1 hour 20 minutes we are at the full stop in Nyalam in front of our „lodge“. Lodging is all the same here and the accommodation conditions are only for strong mentalities.
Our stuff is in the rooms and we are ordering a dinner at 7pm. We are drinking a lot of tea, absorbing the elevation, buying some thermos bottles, toilet paper and taking a walk on the only street which creates the whole Nyalam village. After a good dinner we are drinking more and more tea. We are going to sleep at midnight since we have jet-leg coming from Nepal , where it is only 21:45

Wednesday 04.06.2005
For breakfast we have Chinese pancakes, although it doesn't taste so great ( they add vinegar to the flower) we depart the village Nyalam in our trucks and jeeps. Right after the village the concrete road ends and small dusty road starts. It goes through out the whole valley of Tibetan villages until saddle in elevation of 5000m. We are stopping to take photos of the Chinese welcome gate.
Crossing the Himalayan range we are ridding down in the direction of the Tibetan table-land, which is in 4000m above the sea level. The table-land is as vast as one can see. It is inhospitable land and one is curious why the locals live here in the first place. After lunch time we are arrived at the village Tingri at 4100m. In order to acclimatize we went for a walk to the top of the only close by hill. On the horizon we can see the goal of this expedition, the north face is beautiful to look at. The wind got stronger and spirals of dust and sand are getting in our ears and eyes. We are running back to the lodge to have dinner. It was quiet good, lots of vegetables, some meat and plenty of chili pepers. We wanted to stay a bit longer and get some tea, but there are other expeditions( about 4 of them) and not enough seats, so we are moving on to get the tea elsewhere. It is a fight for survival. Local „Didi“ ( in Nepalese the owner of the dining) is giving us a nasty looks. It took us 15 minutes to explaine we want tea. In the end we get a thermos bottle with hot water and plastic cups. After another 15 minutes we get the tea. We are not thrilled at all, the tea is Jasmin. After another 15 minutes we are trying to get from didi more cups, which seems almost impossible. In the end we get it all , more tea and another thermos with hot water. This all costs us about 20 juans=60 kronas=$3. Nice evening. Finally we went to sleep.

Thursday 04.07.2005
We are staying put today. To use the time we wash our socks, drink tea, read magazines and just relax. Our bodies must get use to the elevation gradually so there is nowhere to rush. We had the phone on the whole day, to connect with Czech TV, but there is a technical problem, so we do not get connected. During the day we skip the lunch in our lodge, for many times it is impossible to eat. Some of us try food in the neighboring place. The prices are low, food is OK, especially they serve meat without the bones which is pretty special here. The day is long and since it is sunny we are getting some energy from the sun. The weather changed around 4 pm, so we tried to stay out, but then we west inside and waited for dinner. We are at the dinner table around 7, but at 8:30 the kitchen is still empty. Local chefs went to play cards, it is one of their few entertainments. When they finally got back and made the dinner it was 9 pm. The dinner is so-so ( unsalted and overcooked noodles, meat with bones). It is Peter‘s birthday today, so we give him our congratulations and that makes a nice moment of the day.

Archiv