Everest 2005
 

actual - aktualni

archiv

sponzors - sponzori

himalaya@himalaya8000.com




Sleva v Namche Outdoor, Travel & Climbing Center

     

18.4.2005 - BC

Tak jsme se konečně dopracovali do našeho základního tábora.
Omlouváme se všem, kterým jsme způsobili starosti, že jsme o sobě tak dlouho nedali vědět. Vysvětlení přijde v následujících větách a řádcích.
Nejdřív nám úplně odešel první počítač, tedy přesněji jeho baterka a způsob dobíjení. V té době jsme se přesunuli do čínského základního tábora, kde jsme strávili nechtěně celý týden. Pak jsme se konečně dostali do našeho BC a zase začal zlobit druhý počítač, z kterého teď píšeme. Hardisku se nelíbí vysoká nadmořská výška a tak chrochtá a zasekává se, a to docela často.
Využíváme proto pár příznivých chvil, kdy s námi hovoří a dáváme o sobě vědět. Jsme všichni v pořádku v základním táboře, pozítří začínáme s přesunem materiálu pod stěnu. Pokud se počítače umoudří, napíšeme více a pošleme i obrázky.



Tak stručná zpráva od nás odešla, hurá. Takže teď můžeme napsat, jak to s námi doopravdy bylo. I otrlé povahy si užily dobrodružství a trošky strachu. Ale začneme po pořádku.

Naposledy jsme se ozvali z Tingri, což je poslední vesnice, kde se dá bydlet v nějakých domečcích a nestará se o expedici její vlastní kuchař, ale „místní restaurace“. Což je mezi námi pěkná hrůza.
Protože si odsud webové stránky moc neprohlížíme a minulá zpráva je „dobře uzamčena“ v prvním počítači, budeme teď muset hodně počítat, abychom se dobrali přesných datumů. Tady ty dny nějak splývají dohromady.

V Tingri jsme strávili dohromady tři noci, mezitím se někdo léčil z nachlazení, někdo doháněl spánek, nedočkavci fotili kopec (Eve) z té strany, která se zrovna nabízela. Našli se i odvážlivci, kteří odjeli stopem do místních „Tato pani“ (horkých pramenů zařízených jako lázně) a dopřáli si příjemnou koupel. Škoda jen, že zpátky šlapali pěšky 12 km po místní prašné cestě a koupel „vzala za své“.

Z Tingri jsme odjeli džípem do „chinese BC“ alias „čínského bejzu“ (jinak se tomu místu vlastně neříká) v sobotu 9.4. Vstávali jsme docela brzo, chtěli jsme mít dostatek času na místě na výběr místa pro kemp, postavení stanů atd. Ale jak to tak chodí, opět bylo všechno jinak.
Zatímco my jsme už v 8 hodin ráno nedočkavě poskakovali kolem auta, které s námi mělo jet, řidič chyběl. Dostavil se v půl deváté, aby si našel kartáček na zuby a zahájil hygienu. Přestáli jsme i jeho snídani, konečně se naložili a mohli vyrazit. Cesta byla prašná a kamenitá, občas nějaký brod, ale po zkušenostech z minulých expedic musíme konstatovat, že celkem bez problémů.
Projížděli jsme měsíční krajinou, kde byly patrné zbytky dřívějšího osídlení, ale potkali jsme i živé vesnice, kde právě lidé začínali s prací na poli. Minuli jsme klášter Rhongbuk, s tím, že se tam zastavíme později a pokračovali dál. Do místa našeho dalšího pobytu jsme dorazili asi ve dvě hodiny odpoledne.
Přivítal nás vítr a sněžení a tím vlastně začalo naše „martýrium“. Většinou se nejdřív staví kuchyňský stan, aby byla základna a co nejdříve teplý čaj. Takže hurá do něj. Konstrukci jsme po delším trápení dali dohromady (a to jsme to v Káthmándú nacvičili…) a chystali se na ni dát plachtu. A v tom zadul vítr, takže šest lidí mělo co dělat, aby tu plachtu vůbec udrželo. Tak jsme absolvovali asi čtyři pokusy a vzdali to. Náš „kuchyňák“ není nejnovější a plachta by to nemusela vydržet. Takže sbalit plachtu na zem, zatížit ji kameny a konstrukce zůstává stát opuštěná a čeká na lepší počasí…
Pouštíme se do dalšího stanu – je to rodinný čtyřmístný Hannah, který používáme normálně v BC. Víme, že vydrží skoro všechno. Ale zjišťujeme, že na postavení opravdu nesmí tolik foukat. Ani tentokrát nejsme úspěšní. Zbývá poslední šance, naše výškové stany. Stavíme proto na „písečné pláži“ ve výšce 4970 metrů nad mořem stany Expedition a Vertigo, protože nic jiného se v tom větru nedá dát dohromady. Hurá, že to funguje aspoň takto.
Čínský BC je šílené, nehostinné místo, kde je spousta lidí - horolezců, trekařů, Tibeťáků, jakmenů, ale i Číňanů. Místní mají postavené velké stany, které vydrží i docela silný vítr. Takže nás kuchyňský pomocník – „holka pro všechno“ – Kasang domlouvá přístřeší v jednom z těchto stanů. Můžeme ho využít jako kuchyni i jídelnu. Díky za to, v tomto počasí je velice důležité najít útočiště.
Podle seznamů lovíme ze sudů naše „nudličky Knorr“ a kuchař Kumar z nich kuchtí neuvěřitelně dobrou a silnou polévku. Ještě spousta horkého čaje a vlastně nám ten den nic ke spokojenosti nechybí. Snad jen kdyby ten vítr nebyl tak silný.
Ale není nám přáno, jdeme spát a vítr fouká celou noc. Podle střízlivých odhadů fouká asi 70 km/h. V tom se nedá ani nic dělat, ani spát. Takže jedna dlouhá noc skoro beze spánku. Snad jich nebude víc.

Archiv   

 

   

2005-04-18 - BC

We are finally in the base camp. Our apologies to everyone, who worried about our well being. Let us explain. Our computer just collapsed, to be specific the battery did. In that time we moved to the Chinese camp, and unexpectedly we spent the whole week there. Then we finally arrived the base camp and had a problem with the second computer as well. The computer hard disk has problems with the elevation and so it freezes very often. We are taking the advantage of the fact that it works at the moment and letting you all know we are here and well. We will start to take our gear and stuff under the face of the mountain after tomorrow. If the computer will be fine we will write more and send some pictures.



So we have managed to send a short message to let you know we are fine and now we can start to give you details about the adventure we had. Even strong individuals among us had some new adventures and experienced even a bit of fear. Lets start from the beginning.

Our last log was from Tingiri. This was the last village where we could sleep in little houses and eat in „local restaurants“ instead using the expedition’s chef. By the way local restaurants are horrible. Since we can not reach our original logs we have sent, we have to get our dates straight.

We spent 3 nights in Tingiri. Some of us got some sleep, some had to fight flu and those who couldn’t wait took pictures of the mountain. Some adventurous members hitch hiked to the local „spa“ and had a nice bath, only to walk back 12 km on dirt and dusty road.

We left Tingiri on Saturday the 9th in a jeep to the „Chinese BC“ . We got up quite early to have enough time to choose the right place for our tents. But reality is always different. Meanwhile we were ready at the car at 8 am, the driver was missing. He arrived at 8:30 looking for his toothbrush and toothpaste. Then he had breakfast and after we finally could depart. The road was dusty, but compare to our experience from other expeditions it was without problems.

Driving through the moon like environment, we noticed old uninhabited villages, but also live ones, where people were working in the fields. Passing the monastery Rhongbuk, we planned to return there later. We arrived in to our place at 2 pm.

We were greeted by wind and light snow. The first tent to build is kitchen tent to have a headquarters and to be able to get hot tea as soon as possible. After a bit of struggle we had the frame up (we practiced this in Kathmandu...), then we planned to cover the frame. In that moment the wind got strong and six people had to hold it down. After the fourth try we gave up. Our kitchen tent is not new and it could rip easily. So we rolled up the material and put stones to hold it down and waited for a better moment.

So we started to build another tent. It is family style tent Hannah with capacity for 4, which we usually use in BC. Then we realize that the wind is too strong to build this one too. So we turn to our elevation tents. On „sand beach“, at an elevation of 4970 m, we put up the tents Expedition and Vertigo, since we cannot do anything else in this wind. Chinese base camp is an unpleasant place with a lot of people: climbers, trekkers, Tibetens, man with yaks, and also Chinese. Locals have big tents withstanding even strong winds. Our kitchen aide Kasang is getting us accommodation in one of the tents. We are allowed to use it as kitchen and dinning room. We are thankful for that, in this weather it is important to have roof over the head.

Based on our food ration list, we are getting „ Knorr noodles“ and our chef Kumar is making an excellent strong soup out of them. We have plenty hot tea and there is nothing we really need at the moment, just maybe better weather. The wind is blowing the whole night through, we estimated it is blowing at about 70 km/h. In such a wind you can not do anything even sleep. So we have sleepless night and hope there will not be many of them.

Archiv