Everest 2005
 

actual - aktualni

archiv

sponzors - sponzori

himalaya@himalaya8000.com




Sleva v Namche Outdoor, Travel & Climbing Center

     

19.4.2005 - BC

Původně jsme si naplánovali odchod do našeho BC, ale jak už nám bylo vysvětleno, jaci budou až v sobotu. Takže využíváme den na koupání (je-li tak možné nazvat oplachování se v hliníkovém lavoru), odpočinek a focení obrázků pro sponzory.
Ještě jednou vypočítáváme, kolik kilogramů nákladu potřebujeme vzít s sebou. Je toho víc než jsme původně počítali. Takže náklad půjde na dvakrát. S námi většina, asi 50 zavazadel a zbytek další den. Musíme tedy ještě rozdělit náklad tak, abychom měli s sebou vše potřebné na spaní a vaření hned na první noc.
Pepíno běhá po okolních hrbolcích (kopce se tomu asi říkat nedá, ve srovnání s tím, co se tyčí všude okolo) a fotí. Kumar kuchtí obědovou polévku, dneska jsme si vymysleli silnou gulášovku - vylepšenou o brambory, salám, cibuli a česnek. Zrovna sedíme u oběda, když přichází tak silný větrný poryv, že všichni jako na povel vstáváme a chytáme konstrukci stanu. Visí na ní celkem osm lidí a máme co dělat, abychom ji udrželi při zemi. Všude je prach a sláma. Začíná to zvedat i naše menší stany, takže někdo běží ven, chytat je a znovu kotvit. Asi po deseti minutách vše polevuje. A je po obědě.
Pepíno zjišťuje, že vlajky, které si nachystal na focení, jsou pryč. To je pěkný malér. Tak se vydáváme obejít kemp a podívat se po žlutých kusech látky.
Vítr je chvíli klidný a tichý, chvílemi jsou to silné poryvy. Když v tom se v jedné části kempu roztočí takový vír, že všichni zůstáváme užasle stát. Kousek od stanů finské expedice se potkaly dva větrné proudy a vzniklo tam tornádo!!! Během deseti vteřin jsou pryč tři červené osobní stany a dva velké žluté kuchyňské. Užasle a se strachem hledíme, co se děje. Všechno je rázem dvě stě, možná tři sta metrů vysoko ve vzduchu a točí se ve víru. Nezůstalo jen u stanů finské výpravy. Vír cestou sebral ještě asi pět stanů z další výpravy a žene se dál od kempu a vzhůru. Naše stany to minulo asi o 20 metrů. Se strachem sledujeme, co se bude dít dál. Vír slábne a postupně pouští k zemi zbytky stanů, karimatek a ostatních kusů vybavení. Shazujeme rychle náš velký Hannah a snažíme se ho držet při zemi. Vypadá to, že ještě není konec. V protějším svahu se stále práší a jakoby tam chtěl vzniknout ještě jeden vír. Máme opravdu strach, nevíme, co se všechno může ještě stát. Někdo tvrdí, že už se to nemůže vrátit, protože toto zažít dvakrát za život není možné, natož dvakrát za den.
U finské expedice pracuje přítel našeho kuchaře, Pasang, také expediční kuchař. Celá finská výprava je přesunutá v ABC, takže je na celou kalamitu sám. Jdeme všichni pomáhat. Balíme zbytky roztrhaných stanů. Rovnáme na hromadu matrace a zbytky vybavení. Pasangovi ulétl se stanem i pas a všechny peníze. Lidé se rozcházejí hledat zbytky věcí po kempu a jeho okolí. Po nějaké době se nachází Pasangova ledvinka i s pasem. Teď ještě ty peníze. Měl je schované v matraci a ta letěla (a ne jedna) pěkně vysoko. Asi po hodině hledání přichází Kumar s nějakou matrací a po řádném prohledání objevuje i Pasangovu peněženku.

Vracíme se do našeho kuchyňského stanu, který přežil jen díky tomu, že ho vír minul. Už abychom opravdu byli odsud pryč. Nemáme chuť nic dělat, jakýkoliv závan větru nás pěkně děsí. Půlka výpravy (Petr, Lucka, Pepíno a Kasang) odjíždí do na vypůjčených motorkách do kláštera Rhongbuk. Buďto domluvit puju (slavnost na usmíření bohů) k nám do základního tábora nebo alespoň posvětit budhistické modlitební praporky, které poneseme s sebou. Vracejí se těsně před večeří a byli úspěšní. Zítra ráno přijde láma a půjde s námi až do základního tábora. To je tedy veliká čest. Tak honem ať už je zítra a můžeme zmizet z tohoto větrného kouta.

Archiv   

 

   

2005-04-19 - BC

Our plan was to leave to the BC on Friday, but as we said yaks will be ready on Saturday. We take the opportunity to wash ourselves ( if splashing water from a aluminum pot can be called considered washing), we also rest and take photos for our sponsors.
There is more load than we expected so it needs to be carried on two occasions. We take with us the majority, about 50 bags, and the rest will arrive the next day. So we will separate the bags today.
While Pepino is running around surrounding hills and photographing anything he can, Kumar is cooking a soup with potatoes, onion, salami and garlic. There is a strong wind blowing during lunch and so we all trying to catch the tent. 8 people are holding it down and have their hands full to handle it. Dust and straw are everywhere. 10 minutes later it calms down but lunch is over.
During the wind, Pepino lost the flags he prepared for the photo shoot, so we walk around trying to find them.
The wind is blowing in intervals. We are all shocked when in one part of the camp (close to the tent of the Finish expedition) a tornado hit!!! 3 personal tents and 2 large kitchen tents disappeared in about 10 seconds. We are staring with fear of what is going on. Everything is in the air about 200-300m high twisting and whirling. And it is not over. The tornado took about 5 more tents belonging to another expedition and it keeps going. It missed our tents by about 20 cm. We are still staring and wondering what will happen next. The wind calmed down and dropped the stuff. We grab our tent Hannah. It seems it is not over. We can see some whirling dust on the hill. We are scared and we have no idea what else can happen. Someone was saying that it will not return back, because it is not possible to experience this twice in one life, so how it could be twice in one day?
Friend of our cook Pasang works for the Finish expedition and all his members are already in advanced ABC camp, so he is left alone to deal with this disaster. We are all going to help him. We pack left over of ripped tents, putting together mattresses and left over gear. Pasang also lost his passport and all his money. After sometime, someone found all Pasang’s personal items. Now where is the money? He had it saved in one of the mattresses and we saw them fly very high, but in about a hour Kumar found some mattress and there was Pasang’s money.

We are back in our kitchen tent, which luckily survived because the wind missed it. We do not want to linger here any longer, and want to get out of here. Any light blow of wind makes us terrified. Petr, Lucka, Pepino a Kasang left on borrowed motorcycles for the Rhonbuk monastery. They will either arrange „Puja“(festival for reconciliation with gods) or they will get prayer flags blessed, so we can take them with us. They returned before dinner. The Lama is coming tomorrow morning and will go with us all the way to the base camp. That is considered a big honor here. We cannot wait for tomorrow to get out of here.

Archiv