Everest 2005
 

actual - aktualni

archiv

sponzors - sponzori

himalaya@himalaya8000.com




Sleva v Namche Outdoor, Travel & Climbing Center

     

24.4.2005

Pátek 22.4.
Na dnešek sice hlásí skoro 100% vlhkost, což znamená v místních podmínkách sněžení, ale jdeme do práce. Zatím jsme totiž získali zkušenost, že je možné i v tomto počasí pracovat pod kopcem, dělat vynášky do našeho depa na rozmezí morény a ledovce. Ráno si tedy dopřáváme klidnou a bohatou snídani a pak už rovnáme hlavně osobní věci, které nesmíme zapomenout s sebou do postupových kempů. Společné věci (jídlo, lezení atp.) jsme vzorně připravili už včera. Na dnešek byli domluveni dva nosiči (stejní jako ve středu), čeká tady na ně náklad dvakrát třicet kilo, právě k přesunu do BBC. Ale protože se mluvilo i o tom, že když bude sněžit, tak se nepůjde, tak nosiči nepřišli. Na jejich místo tedy nastupuje Kasang. Jeden z pytlů tam dnes ponese on. Abychom ho tak netrápili, něco z té připravené váhy ubíráme a rozdělujeme si mezi sebe.
Z BC vyrážíme po skupinkách postupně od 11 do 13 hodin, jak se komu chce odlepit z našeho pohodlného stanoviště. Naším dnešním úkolem je pouze dojít do BBC a přespat tam.
Kolem páté hodiny už jsme všichni na místě, rovnáme se do stanů, vaříme večeři (nudle Knorr ve všech podobách) a ukládáme se ke spánku. Výška by nám neměla dělat problémy, zatím jsme jí moc nenabrali. Jsme maximálně o 300 metrů výš než náš BC.

Sobota 23.4.
Kolem sedmé hodiny ráno začínají ožívat stany, začínáme vařit. Nejraděj bychom vylezli až se sluníčkem, ale to bychom se váleli pěkně dlouho. Takže vaříme snídani (většinou čaj a polévku), chystáme si čaj i do termosek a pomalu se škrábeme ze stanů ven. V půl deváté už si všichni venku dorovnáváme materiál, který poneseme s sebou pod stěnu (stan, vaření, nějaké jídlo, lana ale hlavně trasírky na označení cesty přes ledovec). Za chvíli přichází sluníčko i k nám, takže se pracuje mnohem lépe. Už není taková zima.
Objevení cesty pod stěnu není extra těžký úkol, ale zadarmo to taky není. Člověk musí koukat hodně dopředu, aby neskončil někde mezi soustavou trhlin a nemusel se vracet třeba půl kilometru. Ledovec je docela rozbitý, trhlin je opravdu hodně. Většina jich je malých a úzkých, ale musíme si pečlivě označit cestu, protože s postupujícím jarem (a létem) se určitě budou rozšiřovat a budou víc zákeřné.
I když se to zespodu nezdálo, konečně nabíráme výšku a stoupáme pod stěnu. Celý japonský i Hornbainův kuloár už máme před sebou jako na dlani. Můžeme zřetelně číst jednotlivé části výstupu. A zadarmo to nebude (i když s tím nikdo nepočítal, stěna už nabízela horolezcům i snazší podmínky než jsou ty současné). Na úvod okrajová trhlina, kterou bude potřeba přelézt, než se vůbec dostaneme do stěny, pak kličkování mezi skalami a čistým vodním ledem, a to až do prvního výškového kempu. Tento úsek bude bezpodmínečně nutné zafixovat, vypadá to tak na 500 výškových metrů...
Protože se kolem zase začínají honit mraky (předpověď nachystala sněžení i na dnešek), stavíme na bezpečném místě kousek od stěny stan (to je takový náš kemp „0“), do něj ukládáme všechen vynesený materiál a vracíme se zpět.
Protože už opravdu sněží, máme příležitost vyzkoušet, jak dobře jsme si označili cestu. A zatím to není to pravé ořechové, protože ve spodní části ledovce ztrácíme trasírky a procházíme soustavou mnoha menších i větších trhlin. Při příští vynášce musíme určitě cestu doznačit, v BC máme ještě spoustu bambusů, Pepíno dodá samolepky Holba(pivovar který ho sponzoruje) a takto je použijeme jako trasírky. Za chvíli už vidíme naše depo na moréně (naše BBC) a u něj Kasanga s druhým nákladem. Výborně, všechny potřebné věci už se hnuly z BC.
Přezouváme se z maček, skeletů a všeho „goráče“ do pohorek a lehkého oblečení. Už máme před sebou jen 2-2,5 hodiny cesty po moréně, zpět do BC. Někomu se ta cesta může zdát úmorná, ale je velice důležité, nebýt na sněhu, zase se dobře najíst a vyspat a nabrat tak další síly. Kumar jakoby to tušil, vaří jak Pánbůh a chce nás všechny doslova „přežrat“. Jinak se nedá nazvat kombinace - výborná česneková polévka, taštičky „momo“ plněné zeleninou a tuňákem, polité omáčkou. No a pak ještě každý kousek pizzy. To už by mohlo stačit, že? Ale Kumar nás „dorazil“ upečeným piškotovým dortem s citrónovou polevou. Ve stanu se ozývají hlášky, že ten dnešní pochod nebyl tak umrtvující jako dnešní večeře. Vypadá to, že síly na další výstup budeme mít habaděj.

Neděle 24.4.
Dnes je „restday“, po práci na kopci vždycky aspoň jeden - na srovnání se. Zase dlouho spíme, ale sluníčko nás vyhání brzy. Už svítí na BC v 7:40, takže se dobře vstává. Taky máme v basecampu společnost. Hned jak jsme postavili kuchyň, objevili se tu dva párky „sněžných slípek“, orebic. No a ty s budíčkem neváhají, brzy po sedmé hodině už nás nenechají dospat svým pronikavým kvokáním. Takže vstáváme, po včerejší náloži všichni skromně snídáme. Někdo se pouští do hygieny, někdo do praní prádla. Léčíme drobná poranění, záděry, prasklou kůži, občas nějaké spáleniny od sluníčka, prostě se dáváme do pořádku. Po obědě se koná válečná porada, vymýšlíme rozdělení do lezeckých družstev a taktiku budování kempů na kopci. Taky řešíme co s depem pod stěnou (kempem „0“) a depozitem na moréně („BBC“). Asi budeme v průběhu vynášet postupně stěhovat stany přímo pod stěnu (posílit kemp „0“) a konečně i do ní (plánujeme tři výškové kempy) a postupně stěhovat a oslabovat BBC. Opravdu z něj udělat jen depozit a přezouvací stanici.
Chystáme věci na další den, sepisujeme, co nám ještě chybělo a co nesmíme zapomenout. Ale kdoví, jak to dopadne. Odpoledne totiž sněží, jako by byly vánoce. Takže uvidíme ráno, jestli to stihne roztát a budeme moci vyrazit, nebo se akce „budování kempu 1“ bude muset o den odložit.

Ještě několik řádků na vysvětlenou:

*** O „normální“ změně času z čínského na nepálský ***

Ze školy si určitě každý pamatuje na existenci časových pásem a s tím souvisejících časovým posunů. Takže je normální, že když se přesunete do jiné země, tak si změníte čas podle ní. Většinou to vychází tak, že sluníčko vychází mezi 5 a 7 hodinou ranní v závislosti na ročním období. A se zapadáním je to podobně.
Ale v Tibetu je to bohužel jinak. V době, kdy byl násilně obsazen a přiřazen k velké Číně, vše se změnilo. Člověk si připadá jako v Kocourkově. Protože pokud si nařídíte hodinky podle čínského času, není to čas místní, ale čas pekingský. A protože Čína je opravdu veliká, tak to vůbec neodpovídá sluníčku a přírodě, ale je to nezdravý posun asi o dvě časová pásma, ne-li o víc. Místním lidem přijde normální, že vstávají v 10, začínají pracovat v 11, oběd je ve tři, atd.. a pak se dlouho do půlnoci všude svítí, hrají karty atd.. Nám to normální nepřijde, ani trochu.
A protože jsme si chtěli připadat normálně, ale po našem, tak jsme se rozhodli změnit čas na nepálský. Proč by taky ne, když na druhé straně hory, kterou lezeme, je „normální“ nepálský čas. Vzhledem k tomu, že jsme závislí jen sami na sobě, tak to není problém. Pozor si budeme muset dát, až při návratu přes Tibet domů, ale to je ještě hodně daleko.

*** O našich kempech a depozitech ***

Tak jak jsme se postupně posouvali pod kopec a pod jeho severní stěnu, budovali jsme různé kempy a depozity, a z legrace i pro vlastní orientaci jsme si je pojmenovávali.
Teď už máme jasno, kde co bude stát a jak se co bude používat. Proto můžeme upravit naše názvy a pojmenování.
* Kempy, které budou postupně vybudované v severní stěně, to jsou opravdu výškové tábory a zaslouží si pojmenování C1, C2 a C3. Ale jejich budování je teprve před námi.
* Čínský BC (kde jsme strávili větrný týden), to je přestupní stanice pro cestu do hor, nejraději bychom to jako BC vůbec nenazývali, ale Číňan na tom trvá. Ono to totiž lépe zní pro turisty. Ale ten je za námi a na něj můžeme zapomenout. Podle našich hodinek je vysoko asi 4950 metrů.
* Naše současné útočiště, kde máme všechny stany včetně kuchyně místní nazývají jako ABC (tedy předsunutý basecamp), ale pro nás je to „BC“. Hodinky (výškoměr) nám hlásí asi 5250 metrů. Tady jsme teď na několik týdnů doma a odtud se nehodláme dolů vracet, tak jak je obvyklé na normálce.
* Všechny ostatní místa, která jsme doteď zabydleli na cestě mezi BC a stěnou, to jsou vlastně depozity. Takže zmiňovaný „BBC“ už je jenom depozit na moréně (výška asi 5550 metrů, max. 3 hodiny pochodu od BC) a stany pod stěnou mohou být považovány za start, tedy za „C0“. Kemp „0“, který už je vysoko, ale ještě to není lezení, jen chození do kopce. (výška kolem 6000 metrů, cca 3 hodiny pochodu od přezouvacího depa na moréně).

Archiv   

 

   

2005-04-24

Friday 04.22
The weather forecast for today was almost 100% humidity, which means snowing, but we are going to work anyway. So far our experience is that in this weather we can still move our gear to the storage camp which is located on the border moraine and glacier. We have a big breakfast and then we prepare all our personal stuff we need in the elevation camps. We had an agreement with 2 porters to be available to day ( just as we had on Wednesday). They will carry loads of 2x 30 kg to be moved to the BBC. But since we were talking about the possibility of snow, they didn‘t show up. Kasang will take their place and carry one bag. We didn’t want to torture him too much, so we took some of the load away and distributed it among us. We leave BC in groups sequentially from 11 am till 1 pm. Each group leaves the comfortable BC when they are ready. Our goal today is to get to BBC and spend the night. We are all in BBC at 5 pm, we cook some dinner ( Knorr’s noodles in any flavor) and we get to sleep. The elevation should not be a problem here as we are only 300m higher than BC.

Saturday 04.23
Everyone is up around 7 am. We would rather get up when the sun is up, but that would take a while, so we start to cook a breakfast. Often we have tea and soup. We put tea into the thermos and we get out of the tents. 8:30 am we are already checking our gear ( tents, cooking stuff, food, ropes and especially colored flags to mark the route over the glacier). When the sun came up, it was much easier to get ready since it warmed up. It is not hard to find the way under the mt. face. One just has to look far ahead so as to not end up in a maze of cracks which would cause us to retrace up to 0.5 km. The glacier is pretty broken and there are lots of cracks. Most of the cracks are small and narrow, but with spring advancing they might get bigger and more dangerous. It did not seem like it, but we are finally getting some elevation now. We can see the whole Japanese and Hornbein Couloir right in front of us. We can see in detail each part of the ascent. And nothing will be easy (nobody counted on it but, in the past, the face had offered climbers easier conditions than they are now). To begin with we have to climb over a crack, before we even get to the face. Then zigzag between rocks and pure ice all the way to the first elevation camp. This part we will have to fix for sure, it seems it is about 500m elevation meters....
Because the clouds are cumulating around us (the weather forecast was snowing today too), we build tents in a secure place not far from the face. It is our camp“0“ - we put all our gear in and go back. It snows on our way back so we will be able to test how well we marked the route. It seems our marking was not the best since we loose direction in the bottom part of the route and we have to pass over several small and large cracks. On our next trip, we will have to mark the route better. We still have plenty of bamboo in BC and Pepino will put stickers from Holba (is a brewery sponsoring Pepino) on them, this way we can use them as markers. Coming back to the BBC, we see Kasang with the second load. We take off our crampons and skelets(boots) and put on track boots and light clothing. It is only 2-2.5 hours over the moraine back to the BC. Some may feel the trip is tiring, but it is very important not to be on the snow, get good food, sleep and gain new energy. Kumar, anticipating this, cooks like a god to stuff us up. He made garlic soup, something like ravioli stuffed with vegetables and tuna with sauce. On top of this everyone gets a slice of pizza. Now that would be enough, but Kumar topped this with a baked cake made of ladyfingers with lemon sauce. In the tents one could hear comments that today’s march was not as deadly as today’s dinner. It seems we will have plenty of energy for the next ascents.

Sunday 04.24.
Today is the rest day. We sleep late and the sun wakes us up. Sun shines on BC at 7:45 am so it is easy to get up. We have our common room in BC. As soon as we built the kitchen tent, we have had the company of 2 chickens which have not hesitated to wake us up with clucking every day. We get up and some wash themselves, others do laundry. We attend to some skin cracks, sun burn, and simply try putting ourselves together. After lunch we have a meeting to discuss how to split into teams, where to build elevation camps and so no. We also need to solve what to do with our camp“0“ and BBC camp. We decide to make it just a storage camp and a place where we change our shoes. We are getting ready for the next day, making a list of stuff we cannot forget, but who knows what tomorrow will bring, since it is snowing like Christmas time. We will see if the snow will be over so we can start to build camp1.

*** About „normal“ time change fro Nepalese to Chinese***
Everyone remembers from the school that there are time zones. And if you arrive in a different time zone you change the time accordingly. It is mostly based on the fact that the sun rises between 5-7 am based on the season. It is similar with the sunset. It is different in Tibet. It all changed after the Chinese occupation of Tibet. It is like a “Crazyland”. If you set your time here based on Chinese time, it is not based on local time but based on time in Peking. China is huge and this doesn’t correspond with local nature, since the difference is about 2 time zones and maybe even more. The locals accepted that, and they get up at 10am, start to work at 11am, having lunch at 3 pm and then they are awake till midnight playing cards. This doesn’t seem normal to us one bit. We decided to use Nepalese time and why not, if half of the mountain we are climbing is in Nepalese time. And since we depend on ourselves it is ok. We will have to pay attention to this on our way back home and that is far in future for now.

*** About our camps***
As we moved our gear under the mountain we have had to build several camps. For easy orientation, we have named them. To make it clear for you, let us simplify and explain.
*Camps (real elevation camps) in the mt. face will be named C1, C2, and C3. We have not built them yet.
*Chinese BC (where we spent a windy week), is a access station to the mountain and we would rather not call it BC at all, but Chinese demand it. To explain, it sounds better to tourists. Let’s forget about that since it is far behind us. Based on our measures it is at the elevation of 4950m.
*Our camp which we called ABC, is our BC and it is at 5250m. That is our home here.
*All other camps we have built between BC and the face are just temporary storage camps. So the previously mentioned BBC is just a storage camp on the moraine at 5550m - max 3 hours from BC. The tents under the face can be counted as the starting point of camp“0“. This camp is high, but not high enough to be called an elevation camp (where we have to climb). C0 is about 3 hours away from storage camp on the moraine and is at 6000m.

Archiv