Everest 2005
 

actual - aktualni

archiv

sponzors - sponzori

himalaya@himalaya8000.com




Sleva v Namche Outdoor, Travel & Climbing Center

     

28.4.2005

Tak a je tu znovu restday a s nim prostor na psaní zpráviček o tom, co jsme za ty předchozí dny stihli. Už na mne začíná působit klasická expediční lenost. Dnes jsme si dopřáli koupání, vyprali věci a člověk by jen jedl, koukal do knížky nebo spal. Na psaní se musím pěkně dlouho přemlouvat. Ale do toho:

Pondělí 25.4.
Ačkoli jsme v neděli šli spát s tím, že se ráno uvidí, ranní sluníčko velmi rychle zbavilo náš základní tábor sněhu. Takže jsme mohli předpokládat, že stejné to bude i na cestě do „překladiště“ a připravili jsme se na cestu. Kumar nám ještě uvařil dobrou snídani a v 10 hodin dopoledne už jsme byli všichni sbalení a vyráželi na cestu - směr „C0“. Už jsme docela dobře rozchození, takže za 2- 2,5 hodiny chůze po moréně, ledovci a hromadách suti jsme všichni v našem přezouvacím depu. Od posledně tu máme tři stany, takže z nich vybíráme věci a připravujeme je na přesun nahoru, o 500 metrů výš, do C0. Kumar nám napekl čapati (místní náhrada za chleba), takže si dáváme oběd, Ivan ještě vaří nudličkovou polévku (Knorr je všude s námi) a na závěr posilňujícího oběda si dáváme kafíčko „Nescafe 3v1“. To je taková dobrůtka, že jsme je naučili pít i Šimona, který normálně vůbec nekafuje.
Ale zpátky do práce, za chvíli to přestává být legrace. Minule jsme našli místo na C0 a postavili tam jeden stan. Takže dnes si musíme všichni vynést věci na spaní, jídlo, vaření a minimálně jeden stan. To je na noc. Ale aby mohli kluci další den začít pracovat ve stěně, je potřeba vynést ještě lana, karabiny, skoby, šrouby a sněhové kotvy.
Na každého vychází jedno stometrové lano a buď stan nebo jídlo nebo vaření. Osobní věci jsou jaksi navíc. Takže jsme všichni pěkně naložení a funíme jak šílenci a hrneme se do kopce.
Posledně jsme si cestu přes ledovec alespoň trochu označili, ale neměli jsme dostatek bambusů, takže některá místa musíme jít stejně popaměti. O tom, že každý den sněží, jsme už psali, ale ono se to taky podepisuje na té cestě přes ledovec. Zatímco v normální cestě a tedy „sousedním ABC“ (přes kopec) je asi 400 lidí (usilovačů o vrchol, Šerpíků - nosičů, kuchařů a pomocníků), my jsme tady sami. Takže stačí jeden den rest a cesta je zafoukaná a musí se hledat znovu. Trhlin je na ledovci nepočítaně, některá místa jsou přímo strašidelná. Ještě nás čeká docela dost práce s doznačením bezpečné cesty do C0.
Výstup nám zabírá i se znovu objevováním trhlin asi 3 hodiny. Stavíme druhý stan, rozdělujeme jídlo a vaření a chystáme se zalézt. Ale ještě se na chvíli objevuje sluníčko a s ním krásné večerní světlo na focení. Ještě jdeme společně obhlédnout nástup do stěny a už je pěkná zima a zalézáme do stanů a spacáků - vařit a spát.

Úterý 26.4.
Na dnešek jsme se rozdělili na dvě skupiny. Útočná - Ivan, Šimon a Pepíno - půjde fixovat cestu do C1 a podpůrná - Petr, Lucka a Soňa - otočí ještě jednu vynášku z překladiště. Přitom by měli opravit a doznačit cestu přes ledovec. Protože cesta dolů a zpět nezabere tolik času jako fixování, jdeme společně všichni pod nástup. Každý bere aspoň jedno lano, nějaké kotvy atd. Kluci se s tím ve stěně nadřou až až, tak jim to aspoň trošku chceme ulehčit. Až těsně (2m) u stěny, zjišťujeme, že jedna varianta nástupu je absolutně nereálná, začíná 10 metrů hlubokým odtrhem, který nebyl vůbec vidět. Takže přichází ke slovu varianta druhá a ta taky není zadarmo, převislý nástup. Podle map a nákresů se dříve nastupovalo ještě více vlevo, ale toto místo je velice nebezpečné, je to sběrný žlab pro všechno kamení, které stěna posílá dolů.
Kluci se pouštějí do lezení a podpůrná - vynášková skupina se vydává dolů a začíná poctivě značit velké trhliny, odbočky a změny směru tak, abychom si naši cestu udělali co nejbezpečnější.
I když očekáváme, že s postupujícím jarem přijde více tepla a trhliny se budou postupně zvětšovat. Prostě na ledovci nesmí nikdo chodit sám, aby se nestalo, že skončí někde v trhlině a nikdo o něm nebude vědět.
Normálně trvá sestup asi 70 minut, ale značíme tak poctivě, že jdeme dolů skoro tři hodiny. Do kotle tvořeného severní stěnou Everestu, srázy pod Severním sedlem a stěnou ChangTse se opírá sluníčko, je vedro jako v sauně. Občas se ohlížíme za sebe a hledáme kluky ve stěně, jestli postupují podle plánu, tak bychom je už měli vidět. Ale stále nic. To je divné. Ale více se dozvíme, až se vrátíme s vynáškou.
Konečně se proznačkujeme do našeho depa. Balíme další stan, už tu zůstane jen jeden, opravdu na přezouvání ze skeletů do pohorek. A samozřejmě v něm necháváme vaření a nějaké jídlo, aby si člověk mohl uvařit aspoň čaj nebo polévku. Přece jen cesta z BC do C0 zabere minimálně 5 hodin a zpátky to člověk chodí aspoň 3 hodiny. A to má za sebou většinou práci na kopci a je pěkně grogy.
Vaříme si čaj do termosek a polévku. Protože tady se dá nabrat voda z ledovce a vaření je mnohem rychlejší. V C0 už je všechno z rozpuštěného sněhu.
Ke sbalenému stanu přidáváme další sadu nádobí a jídlo a kompletní výbavu pro C1 (stan, vaření, bombičky, jídlo), no a navrch nějaké lano a kotvy, co jsme neodnesli včera. Jsme naložení jak karavana jaků. Těch 500 výškových metrů bude pěkně bolet. Asi v půl třetí jsme připraveni zpátky na výstup. Postupujeme opravdu pomalinku, ta zátěž na zádech je opravdu znát. Cestou ještě kontrolujeme, jestli naše značkování je dobře viditelné i při výstupu zdola a případně je doopravujeme. I když je to pěkný boj, kleknout si k trasírce s tím naloženým batohem a pak se zase zvednout zpátky...
Cestou na nás stihne svítit sluníčko, foukat vítr, sněžit - počasí předvádí co umí. Po necelých třech hodinách se konečně blížíme k našim stanům. A kluci už jsou zalezlí v nich. Dozvídáme se vysvětlení. Cesta je za horka objektivně velice nebezpečná, skoro nelezitelná. Protože (ačkoli by to člověk od severní stěny neočekával) se do stěny opírá sluníčko a uvolňuje kameny. Takže kluci se probojovali přes převislý nástup, zafixovali ho a začali pokračovat ve výstupu. Ale o tom, že není dobrý čas pro lezení je přesvědčilo pár kamenů, které prolétly kolem nich. Pokud by někoho trefily, tak je jim i přilba zbytečná. Takže vyklidili pole s tím, že ráno (brzy ráno) je moudřejší večera (nebo spíš rozehřáté polední stěny).
Tak stavíme třetí stan, aby měl člověk pro sebe víc životního prostoru a lépe se vyspal a opět vaříme a zalézáme před zimou do spacáků.

Středa 27.4.
Kluci (útočná skupina) mají budíček na 4:30. Uvařit kaši nebo polévku, prostě dostat do sebe po ránu nějakou energii. Ohřát čaj, který přes noc vystydl v (i sebelepší) termosce. Navléct se do všech goráčů a hřejivých oblečků a v 5:30 už vyrážejí pod nástup. Podpůrná skupina odvedla velký kus práce včera, takže má dneska „oraz“. Dospává a vstává až se sluníčkem. Mezitím kluci urazili ve stěně veliký kus cesty. Nejde jim to tak rychle, jak si představovali, ale letos to stěna nikomu zadarmo nedá. Známe popisy z výstupu, kdy celý žlab byl příjemný pevný firn a dolů jeli horolezci po zadku. Tento rok je to čistý vodní led, takže kluci stojí celý den na předních hrotech maček a vykopat si poličku na nohu (a odpočinutí) je práce na 10 minut. I přes tyto nepříznivé podmínky se jim daří natáhnout asi 400 metrů fixů. Pak už zase začíná být horko jako šílenec a po zkušenostech ze včerejška se stahují ze stěny dolů.
Čeká na ně připravený čaj a polévka. A všichni společně se vydáváme dolů, až do BC. Máme ho sice daleko od stěny, ale je to poslední místo, kde roste tráva a je tu aspoň trochu teplo. Za ten odpočinek ta cesta stojí. Další místa už jsou na ledovci, v zimě a nestálém pohybu. Takže za 3-4 hodiny se všichni zase scházíme v BC.

Čtvrtek 28.4.
Restday. To je ta klasika, o které se psalo na začátku. Koupání, praní prádla, hodně jídla, čtení mailíků a psaní těchto zpráv a Šimon si také zkouší nový komunikační software Wavigo, do budoucna by se s tím dalo komunikovat po celém světě ať už jste kdekoliv. Taky sledování předpovědi počasí. Není nic moc. Ale zatím vždy, když hlásí sněžení, tak to přijde až odpoledne. Takže máme šanci, že můžeme na kopci i na vynáškách pracovat. Domlouváme se tedy pouze na jednom dni odpočinku, zítra bychom zase vyrazili.
Během dopoledne máme všichni vypráno. Abychom věci usušili, natahujeme uvnitř společného stanu všude šňůry a na ně ponožky, trička a další důležité kusy našich oblečků. Ale počasí jako by chtělo, aby bylo po jeho. Za celý den kloudně nezasvítilo sluníčko, už od jedenácti hodin sněží a v BC napadlo 15 cm sněhu, to tu ještě nebylo. Takže plán na usušení prádla bere za své, vše je zmrzlé na kost.
V poledne nám Kumar servíruje silnou šerpskou polévku, kde je vše co dům dal. Už je taková zima, že všichni postupně zalézáme do péřových oblečků. Domlouváme se že, ve tři hodiny si pustíme film, abychom u něj nezmrzli v noci jako posledně. Je to Pulp Fiction. A v souvislosti s počasím a okolními podmínkami působí opravdu „crazy“, ale muzika je super, tu si libují všichni. Konečně přestalo sněžit, Eve je celý bílý, náš BC je pod sněhem. Říkat, co bude zítra, je hloupost, uvidíme ráno, takže dobrou noc.

Archiv   

 

   

2005-04-28

And we have a rest day again, and that gives us the time to write our logs. Today we washed ourselves and our clothing. It seems one could not do anything the whole day long, just eat and read...

Monday 04.25
We went to sleep on Sunday, not knowing what’s going to happen next day, but the morning sun melted the snow in BC and we got ready. Kumar made us breakfast and around 10am we departed for C0. We are all in good condition, so it took about 2-2.5 hours on the moraine, glacier and debris. In our supply camp (made of 3 tents), we have stored our gear. We load it in and continue about 500m higher to the C0. Kumar baked „Chapati“ local bread and we eat it for lunch. Ivan also cooked Knorr noodle soup for lunch ( we take it everywhere with us). As the last course of our lunch we have a coffee „Nescafe 3v1“ It is so good, that even Simon is drinking it, and he doesn’t drink coffee at all. Last time when we found the place for C0, we built one tent. Today we have to bring our sleeping stuff, food, cooking items and one more tent. We will spend the night, so tomorrow the boys will start to work the mountain face. In order to do that we also have to bring ropes, hooks, screws and snow anchors. Each of us has to carry one 100m rope and either a tent or food and cooking items. On the top of that, we carry personal items. Fully loaded like this, we are snorting and making our way up to C0.
We marked the route on the glacier well last time, but we did not have enough bamboo sticks, so some parts we have to go based on our memory. We have already told you that it is snowing every day and it is visible on the glacier. Meanwhile, in the Base Camp under the classic route there are about 400 people (some ready to attempt the summit, others are sherpas and porters), we are completely alone here. One day of rest and the route we have marked is no longer visible. There are countless cracks on the glacier and some places are even ghostly. There is a lot of work to do to finish the markings of the route to C0. The ascent takes us about 3 hours, during which we discover a lots of cracks. We build a second tent, separate the food and cook. We are getting ready to get into the tents. But the sun comes out and gives an opportunity for some great evening photographs. All together, we go to assess the beginnings of the climb to the face, but it gets really cold, and we have to return to our tents.

Tuesday 04.26
We separate into 2 groups. Attack group - Ivan, Simon and Pepino - will fix the way to C1. The Supporting Group – Petr, Lucka,Sona – will make one more turn around with a load from the supply camp. Our task did not take as much time as fixing the route did, so we all go to the base of the mountain face. Everyone takes at least one rope and snow anchors etc. The boys drag it onto the face far enough, so that we can at least help out a bit. 2m from the face we realize that one of the choices to start the ascent is unrealistic. We had not seen the deep rip off. The second variant had an overhang accession. Based on the maps and drawings from previous expeditions, they chose to start even more to the left. But that spot is very dangerous, it is an accumulating channel for all the stones falling down the face. The boys start to climb and the supporting group gets back to carefully mark the big cracks, turns and changes of direction, to make our route as clear and secure as possible.
We expect that as spring progresses, the cracks will get bigger. Simply, nobody will walk alone on the glacier. This helps to prevent people from slipping into the cracks, where nobody would know about it. Normally the descent would take about 70min, but we are so thorough with our work that it takes us about 3 hours. The sun is shinning on the drum created by the north face of Everest, the pillars of the North saddle, and the ChangTse wall, and it is hot like a sauna. Sometimes we look back to see if the boys are on the face, but so far nothing. According to the plan we should see them by now. It is weird, and we get to know what is happening on the radio set.
We finally marked all the way to supply camp. We pack one tent, so there will be only one left here and we change our skelet boots for the trek boots. We cook some tea and soup. The route from C0 to BC is about 5 hours and the way back takes us at least 3 hours. And if you have done all the work on the mountain, you will not have much energy left.
We put tea into thermoses, since we can get water here from the glacier and cooking is faster. In C0 we have to melt the snow for water. We add all the dishes and everything we need in C1. We are loaded like a yak’s caravan. Those 500 elevation meters in front of us will be painful. We are ready to start to ascent at about 3 pm. We progress very slowly, due to the loads on our backs. We still watch the markings, and if need to we adjust them again, even if it is quiet an ordeal to kneel down with the load to correct the marking and then get back up....
During this trip we get sunshine, but also wind and snow- the weather is showing what it can do. In 3 hours we are arrive at our tents. The boys are already in. We found out that to climb during the sunny weather is quiet dangerous. The sun melting the snow/ice releases boulders in the north face (and we did not expect this). Boys made it over the overhanging ascent, fixed it and continued to climb. Then several falling boulders passed them very closely. If these would hit someone, even a helmet would not be useful. So they left with a plan that early morning would be better to continue. We built the 3rd tent to have more living space. We cooked some food and got into our sleeping bags.

Wednesday 04.27
The boys (attack group) got up at 4:30 am and cooked some mush or soup to get some energy. Hot tea gets cold here even if it is stored in the best thermos. They dressed up as warm as possible and they were on their way by 5:30am. The supporting group did a lot of work yesterday, so they have a break today and get up with sun (sleep in). In the meantime, the boys made progress on the mountain. Progress didn’t go as fast as they thought it would, the face is not giving it a way this year. We have read descriptions from previous ascents, when the whole channel was pleasantly firm and climbers could slide down on their butts. This year it is pure water ice, so the whole day the boys are standing on the front of their crampons. Kicking a step in the ice to be able to rest is 10 min work. Even under these conditions they manage to fix about 400m of the route. Then the heat starts again and they have to get off the wall. We have tea and soup ready for them. All of us go back to BC. Even if it is far from the wall, it is the last place where there is any grass and it is worth it for us to get there to relax. Our other camps are on the glacier and one has to be in constant movement. We get back to the BC in about 3-4 hours.

Thursday 04.28
Today is the rest day, which I mentioned in the beginning. We do the necessary: washing, laundry, food, reading of our email. Simon is also testing new communication software called Wavigo, it is able to connect you anywhere in the world anyplace you will be. We also watch the weather news, which is not great. But so far when they have forecasted snow, it arrived in the afternoon. So there is a chance we will be able to continue on the face and bring up more gear. We agreed on resting only one day. In order to dry all the clothing, we have hung our laundry in the tents. But the weather is showing off, it is snowing already at 11 am and there is 15 cm of snow in BC. The plan of our drying laundry is off and all our stuff is frozen stiff. Kumar made sherpas’ soup for the lunch and it contains anything he had available. It is so cold, that we put on our down suits. We will watch a movie at 3 pm. And we have chosen „Pulp Fiction“. Under these conditions and with the weather here, watching this movie seems so surreal, but we all like the music. It has finally stopped snowing. “Eve” (Everest) is all white and BC is buried under the snow. It would be nonsense to plan what we do tomorrow, so we will see in the morning. Good night.

Archiv