Everest 2005
 

actual - aktualni

archiv

sponzors - sponzori

himalaya@himalaya8000.com




Sleva v Namche Outdoor, Travel & Climbing Center

     

6.5.2005

Neděle 1. května
Včera si kluci dělali legraci, že bychom měli oslavit čarodějnice. Prý zapálit pořádnou vatru a veselit se atd. Ale vatru tady můžeme dělat maximálně v kuchyni. Všude je jen sníh, led a kamení. Na trávu se zatím jen těšíme. A tak jsme žádné „čarodky“ neslavili a šli spát.
No a protože si počasí dělá co chce, stále se trochu mění, v závislosti na něm musíme měnit plány i my. Ještě jsme jeden den zůstali sedět na zadku v BC. Je to pěkná otrava. Nechceme si nechat utíkat dny pod rukama, ale zatím nás k tomu počasí nutí. Sněží a sněží a sněží.
Takže ještě jeden den čtení knížek, poslouchání muziky, šachů, karet, prostě takové nucené výplně vynuceného volného času. Mnohem raději bychom funěli někde ve stěně a odváděli práci při fixování cesty. Tak snad zítra.

Pondělí 2. května
Konečně jsme se dočkali, můžeme zase vyrazit do práce. Nabalíme si potřebné věci - doplňujeme hodně jídlo do „C0“ a bombičky na vaření. Jde s námi i Kasang, který nese s sebou všechna zbývající fixní lana. Víme, že bychom měli vyrazit brzo, aby se Kasang ještě za světla stihnul vrátit. Takže snídaně v 8 hodin a v 9 už jsme všichni na cestě. Cestu do přezouvacího depa už máme docela nachozenou, takže za dvě a půl hodiny jsme tam všichni. Ani se nezdržujeme žádným svačením či vařením, dáváme si jen čaj z termosky. Přezouváme se do skeletů, sedáků a maček a můžeme vyrazit.
Protože hodně sněžilo, je cesta zase jedna velká tajenka. Takže Ivan se Šimonem, kteří jdou dneska první, objevují nové a znovu objevují staré, zato větší, trhliny. Začíná to být pěkná divočina. Některé trhliny už jsou i 30 cm široké, máme tu i tři speciální, a to širší. Občas se někomu podaří prošlápnout sněhový most, po kterém prošli tři lidé před ním. Takže je najednou o metr níž, zapadený po pás do díry. Vypadá to, že ještě budeme doznačovat.
Je docela teplo, sníh se lepí na mačky, takže z nich každou chvíli máme obrovské koule a musíme oklepávat. Ale jinak šlapeme docela rychle, i přes obvyklé sněžení doplněné mlhou dorážíme do C0 kolem třetí hodiny. Nás už čeká dneska jen odpočinek a vaření, Kasang se ještě musí vrátit do BC. Ale měl by to v pohodě stihnout do tmy.

Úterý 3. května
Opět fungujeme ve dvou partách jako minule. Kluci - Ivan, Šimon a Pepíno vyrážejí asi v půl osmé do stěny. Jejich úkolem je dostat se na konec fixních lan a pokračovat v zajišťování cesty. Mají v batozích naložená další lana a vůbec potřebné jistící pomůcky. Druhá parta - Petr, Lucka a Soňa - vyráží o nějakou chvíli později. Nese v batozích další lana, která se použijí na zajištění vyšších partií cesty. Takže dneska jsme ve stěně úplně všichni. Víme, že i dnes se má ještě zkazit počasí, ale počítáme s tím, že to (jako obvykle) bude odpoledne. Tak makáme jak šroubci, snažíme se dostat co nejvýš. Sice napadlo přes minulé období špatného počasí docela dost sněhu, ale terén stále není dobrý. Už to není na předních hrotech, jen na vodním ledu. Spodní partie nabízí mnohem lepší podmínky než měli kluci minule, ve sněhu se dají docela dobře dělat stopy a občas i drží a nepropadají se. Ale některé traverzy jsou sněhem jen zamaskované a naopak někde sníh hrozí vyjetím v podobě deskových lavin. Ale postupujeme docela dobře. Kluci natahují další stovky metrů fixů, další lana se k nim dostávají zespodu, dnes nám jde práce dobře od ruky. Asi kolem třetí hodiny přichází „slibované“ špatné počasí a tak se postupně stahujeme ze stěny dolů. Slaněním to jde raz dva. Za hodinu jsme u stanů. Čeká nás zasloužená večeře a taky potřebujeme hodně pít.

Středa 4. května
Dnes má být podle předpovědi škaredě. Ale asi to přijde zase po obědě, jak je obvyklé. Takže někdo si dopřává po včerejšku rest, vaří a vyhřívá se na sluníčku v C0. Další nenechavci, kteří nevydrží bez práce, si rozdělují úkoly. Jedna dvojka jde nahoru, vynést další lana co nejvýš, nejlépe na konec fixů. Aby se další den mohlo vyjet nahoru nalehko a rovnou začít se zajišťováním cesty. Půjdou než se zkazí počasí a pak to otočí dolů. Ale protože jdou docela časně ráno, tak stíhají dostat lana docela vysoko, to je super.
A druhá dvojka se otáčí pro vynášku do přezouvacího depozitu. Je to jako minule. Přinést bombičky na vaření, pilu na sníh (kterou jsme tam předevčírem zapomněli) a přesunout sem celý kemp C2. No a cestou dolů zase utratit nějaký bambus a označit další a další vzniklé a rozšířené trhliny. To značení je asi nejhorší, člověk každou chvíli stojí a vrtá se v zemi, prostě pěkná pakárna. Ti nevyrazili zrovna zrána, užívali si sluníčka, sušili spacáky. Takže změna počasí k horšímu je chytá už v depozitu. Cesta nahoru bude v mlze, větru a sněžení. Dá se to vydržet, jen se špatně hledá cesta. To co si vyšlapali cestou dolů, je během půl hodiny zafoukané, takže objevování trhlin se opakuje. Ach jo. Zítra by mělo být lépe (alespoň podle předpovědi, kterou jsme si odnesli z BC), takže půjdeme zase do stěny. Dneska jen uvařit večeři, navařit si čaj do termosek na ráno a spát.
Řešíme také problém s lany. Sice jsme si s sebou z Čech přivezli kilometr a půl lan. Firma Singing Rock pro nás upletla speciální lana na fixování. Ale už jsou skoro všechny ve stěně a víme, že brzy budou natažená v exponovaných místech a nebude to stačit. Takže se rozhodujeme, co dál. Podmínka ve stěně je letos tak obtížná, že těch lan je prostě potřeba víc. Takže co s tím? Pokusíme se v čínském BC dokoupit lana. Věříme, že je tam seženeme. Bez nich se expedice nehne dál.

Čtvrtek 5. května
Ale počasí si s námi opět pohrává. Sněžilo celý večer a taky skoro celou noc. Takže žádný nástup do stěny se nekoná. Naše cesta je dost prudká a sníh, který napadne se v ní hned tak neudrží. Takže bude potřeba počkat, až vyjezdí laviny, aby cesta byla zase bezpečná a mohli jsme do ní. Sice jsme vzhůru někdy od šesti hodin, ale kloudně vylézáme asi kolem osmé hodiny. Do C0 sluníčko svítí už od půl osmé, takže docela rychle víme, na čem jsme. Sotva zasvítí do stěny, už to jezdí. Vlaky sněhu, jak na nádraží, a jeden za druhým. Takže dneska nic.
Rozhodujeme se co dál. Chtěli jsme být pod stěnou a v ní tak dlouho, dokud nepostavíme kemp C1 a C2. A už podruhé utíkáme kvůli počasí pryč. My tedy můžeme zůstat sedět ve stanech v C0, ale to k ničemu nevede. Rozhodujeme se tedy pro ústup do BC. Nálada není moc dobrá, proč by taky, když si s námi kopec dělá co chce.

Jsme svědky velmi neobvyklé události. Víme, že vrtulníky i při záchranných akcích létaly maximálně do výšky šesti, šesti a půl tisíc metrů. A to už byl skoro nadlidský výkon, kterého se dopouštěli jen ruští piloti, nikdo jiný. Ale kolem sedmé hodiny ráno upoutává naši pozornost rachot motorů. Petr vytahuje dalekohled, ale za chvíli i pouhým okem vidíme vrtulník, který se pohybuje ve výšce okolo osmi a půl kilometru. Není to pravděpodobně ruský stroj, bude to něco výkonnějšího, ale to je tedy výkon. V osm hodin je tu vrtulník znovu!! A podle zvířeného sněhu je přímo nad vrcholem!! Chvíli tam krouží a po chvilce odlétá. Asi za deset minut se objeví znovu a zase krouží přímo nad vrcholem. To by nás tedy zajímalo, co se tam děje. Jeden tip máme, v sedm obhlídl terén, v osm shodil záchranný tým, který na místě pořešil vše potřebné, za deset minut se pro ně otočil znovu a odfrčel do Nepálu. Ale to je jen naše domněnka. V Tibetu nikdo nic neví, Číňaň tady vrtulníky zakázal, takže to je akce z nepálské strany. Vrtulník letěl právě včas, už v devět hodin je celý Everest v mracích a touto dobou by let byl zbytečný.

Je po divadle. Zatahuje se a my se balíme na cestu dolů. Odnášíme odpadky, prázdné plynové bombičky a k nabití baterky do vysílaček. Už cestou dolů do přezouvacího depa na nás sněží a zakrývá nás mlha. No, cestu do BC je potřeba vydržet. Čeká nás tam odpočinek.
Dorážíme postupně, ale skoro na oběd. Kumar je docela překvapený, říkali jsme že s největší pravděpodobností přijdeme zítra. Ale hned se pouští do vaření, za chvíli máme na stole houbovou polévku s česnekem. A před sebou celé volné odpoledne, ach jo, to čekání.
Tak stahujeme mailíky a bojujeme s technikou. Server inmarsat se rozhodl stávkovat. Takže jsme schopni přijímat poštu, ale odesílat nikoli. Uvidíme, jestli se to zlepší. Po konzultaci s českými přáteli techniky se dozvídáme, že nejlepší recept je čekat. Už zase, ach jo.
Aspoň náš generátor šlape jak hodinky. První den se nechal asi hodinku přemlouvat (chtělo se mu víc oleje), ale od té doby, kluci dolijí palivo, třikrát natáhnou a Honda EX 7 už jede. Takže díky ní můžeme nabíjet, dobíjet všechny možné baterky, pracovat na počítači i koukat na filmy. Dnes chceme brzy do spacáku, tak se domlouváme na krátkém „představení“, Jimmy Hendryx na Woodstocku.

Internet naštěstí běhá, takže hned koukáme na počasí, a vypadá to o trošku lépe.
Musíme věřit, že se počasí zlepší, protože jinak se nám už hodně krátí čas pro výstup. Zatím jsme se dostali s fixními lany přibližně do 6800 metrů. Sklon stěny a její podmínka (vodní led teď pokrytý vrstvou sněhu) nedovoluje jít volně. Tedy přesněji: nahoru by to šlo, ale dolů by to bylo nemožné.

Pátek 6. května
Dneska je tedy opět odpočinkový den. Kluci chtěli jít do čínského BC koupit ta plánovaná lana, ale nakonec se až u snídaně rozhodujeme jinak. I oni potřebují restday, takže dolů posíláme Kasanga. Dostává instrukce, peníze i vzorek lan a už se žene dolů. A my se pouštíme do snídaně, mytí i praní prádla. Do oběda máme hotovo. Víme totiž, že v našich podmínkách schne prádlo asi dva dny. Takže to musíme nějak urychlit.
Píšeme maily, pokoušíme se rozchodit server inmarsatu, abychom mohli odeslat poštu. Chvíli se vrtáme na jejich webu a zjišťujeme, že mají primární a sekundární server. Tak se přehazujeme na sekundár a „hurá“, ono to běhá. Takže můžeme konečně poslat maily i obrázky. A taky: Lepší se nám předpověď počasí, hurá. Máme před sebou jen tento den odpočinku a zítra vyrazíme do práce, teda do stěny.

Archiv   

 

   

2005-05-06

Sunday May 1st
Boys were saying yesterday, we should celebrate “Witches“(old Czech custom). They suggested lighting a bonfire and celebrating...But we cannot do that, snow is everywhere and also ice and stones. Instead of a celebration, we went to sleep. The weather is changing and we have to adjust our plans accordingly as well. We had to stay an extra day in BC due to weather conditions. And so we will have one more day of reading books, playing cards or chess. We cannot wait to go to the face and continue to fix the route.

Monday May 2nd
Finally we can move and continue our work. We pack our stuff- refill our food for C0 and gas tanks. Kasang is coming with us and he is carrying all the rest of the fixing ropes. We know we need to depart early, so Kasang can return in the light. The breakfast is at 8 am and at 9 am we are already on the road. We got used to the route to the supply camp, so in about 2.5 hours we are all there. We do not cook so we don’t waist time; we just had some tea from the thermos. We put on our skelet boots, harnesses and crampons and off we go. Because of the heavy snow the route has become one big mystery. Simon and Ivan, who lead off today, discover new cracks and re-discover the old ones which have become even bigger. It becomes pretty wild here. Some of the cracks are about 30 cm wide, and we have about 3 of them which are even wider. Once in a while someone slips into meter deep snow. Even under these conditions we are progressing fast and we get to the C0 around 3 pm. For the rest of the day we will rest and cook, meanwhile Kasang has to go back to BC. He should be able to do it before sunset.

Tuesday May 3rd
We separated into 2 groups as we did the last time. Boys – Ivan, Simon and Pepino leave for the face at 7:30am. Their goal is to get to the end of the already fixed route and continue to fix the route further. Boys are carrying the rest of the fixing ropes and other items to make the route secure. The second group – Petr, Lucka and Sona, will follow them a bit later. They will carry ropes which will be used to fix the higher parts of the route. Everyone is on the mountain face today, we know the weather should be bad, but we hope that it stays good until the afternoon. We work as much as we can to get as high as possible. The terrain is still not good, we now stand on pure ice. Lower part is in better condition than last time, boys can use steps which sometimes even hold. Some traverses are covered by snow and there is a danger of desk avalanches. The work is getting done, even with all of these difficulties. Boys are lining another hundred meters of rope. Around 3 pm the promised bad weather starts, and we get off the mountain face. Going down by repelling goes fast and in an hour we are at the tents. We get a much deserved dinner and everybody needs liquids.

Wednesday May 4th
Today is supposed to be bad weather as usual, but hopefully it will start in the afternoon. Some of us are resting in C0 after yesterdays work, those who cannot wait are separating the work load and one pair goes up to bring more ropes as high as possible. This will help us to get up tomorrow quickly and start to fix more of the route. Because they leave quite early in the morning they managed to get the ropes pretty high and that is great. The second pair goes to bring stuff to supply camp. It is like last time. We bring gas bottles, ice saw (which we forgot the day before yesterday) and all the items needed for C2. On the way back we use bamboo again to mark the route. Marking the route is the worst, you have to stop all the time and dig into the ground. Those who left later in the morning enjoyed the sun and dried our sleeping bags. We were unable to make it back from the supply camp in the good weather. On the way back we had to go through snow, fog and wind. It is ok, but it is difficult to see the route. The route we tracked out is not visible and so we have to look for cracks again. Tomorrow the weather should be better based on the forecast we have received from BC. Therefore we will go to work on the face again. All we have to do now is cook dinner and prepare some tea for the thermos. We also have to solve a problem with ropes. The company Singing Rock made special fixing ropes for us, we have about 1.5 km of length. It is all already on the face and it seems it will not be enough. The conditions on the face are so difficult that it is necessary to have more rope. We have to buy extra rope in Chinese BC. We believe we can buy it there, for without it the expedition can not go on.

Thursday May 5th
It snowed the whole evening and the whole night. We cannot go the face, for the route is steep and the new snow doesn’t hold as well. We have to wait for the avalanches to get moving and make the route secure again. We are awake at 6 am, but getting up around 8 am. The sun shines on C0 around 7:30 am and when it shines on the face the avalanches get loose. It is like snow trains one after the other coming down. So there is nothing for us to do today. We wanted to go to the face and stay as long as it takes to build C1 and C2, but it doesn’t seem realistic. We are retreating for the second time to the BC due to the weather. The mood is not good in the group, why would it be if the weather is doing with us what it wants.
We have witnessed an unusual event. We know from our experience that rescue helicopters can fly to a maximum of 6 – 6.5 km of elevation. And that was considered a great performance done only by Russian pilots, nobody else has even tried. Around 7 am we hear the noise of motors. Petr gets binoculars and in a moment we can see a helicopter visible by our eyes as well. The chopper is at an elevation of 8.5 km. We think this is not a Russian machine, but something more advanced, but what a performance. At 8 am the helicopter returns! And based on the whirling snow it is right over the summit!!! It circles for a while and then leaves. It appears again after 10 min later and it is over the summit. We would like to know what is happening. We have one guess. At 7 am they checked the terrain, at 8 am they unloaded rescue team and 10 min later picked them up and left for Nepal. But this is only our assumption. Nobody knows anything on the Tibetan side. Chinese forbid helicopters here so it must be from the Nepal side. The copter had amazing timing because at 9 am the summit is all covered by the fog. The show is over. We packed our stuff and are getting ready for the return trip. It is snowing already on the way to the supply camp. We are taking trash with us and empty gas tanks. We have to make it to the BC, where we will get some rest. We arrived at lunch time. Kumar is surprised we are back, since we had planned to arrive the next day. He manages to cook a very fast mushroom garlic soup for us. We have a long afternoon of waiting in front of us. We check our email, but when we are ready to send it, the server inmarsat is down. After consulting someone we found out we had to wait. Oh boy wait...always wait. It is great that our generator is working. The first day it wanted more oil, but since then the Honda EX 7 works very well. We re-charge all possible batteries we have, work on the computer even watching movies. Today we want to go to sleep soon, so we choose a short film “Jimmy Hendrix in Woodstock“. Internet is working so we check the net for the weather and it looks better. We have to believe in good weather, because our time for the summit is running out. So far we have fixed the route up to 6800m. The face incline and its condition (pure ice with snow on top) doesn’t allow us to just go up. To be more specific, it would be possible to just go up, but not down without the fixes.

Friday May 6th
Today is again a rest day. Boys wanted to go to Chinese BC to buy more ropes, but we change the plan over breakfast. They also need to rest, so we send Kasang. We give him instructions, money and sample of the ropes and off he goes. We have breakfast and do our laundry. We are finished by launch knowing in these conditions it takes about 2 days to dry laundry. So we try to speed it up. We write the emails and try to make the inmarsat server work so we can send them. Then we went to their web site and we found out they have a primary and secondary server. We try the secondary one and it works. We manage to send the email and photos AND: the weather is getting better. We have only this day to rest, and tomorrow to work on the face, yahoo.

Archiv